Hana Jamburová

Jaké byly Tvé sportovní a fotbalové začátky?

Mé úplně první sportovní začátky byly u házené. Od svých sedmi let jsem začala hrát házenou, u které jsem vydržela cca deset let.

Můj tatínek od mala hrál fotbal a už od mého dětství mě vždy bral na louku a chodili jsme si kopat. Jezdila jsem ho často podporovat i na jeho zápasy, a jelikož mu fotbal hodně dal, tak i on chtěl předat své bohaté zkušenosti dál, a začal trénovat žáky v Zahoří. Já mám sport všeobecně hodně ráda, a tak jsem dlouho nevydržela na kluky jen koukat a ve svých třinácti letech jsem začala současně s házenou kopat fotbal v Zahoří. Bohužel oba sporty nešlo stíhat a postupem času vyhrál právě zmiňovaný fotbal. V současné době tatínek už fotbalovou kariéru ukončil a já mám vždy velkou radost, když se jede podívat na můj zápas, jako jsem tenkrát jezdila já na něho.

Jak ses dostala do týmu TJ Hradiště?

Do týmu TJ Hradiště jsem se dostala tak, že mě osobně kontaktovala jedna z hráček, že mají hrát přátelské utkání proti týmu z Rakouska, tak jestli bych si nechtěla zkusit s nimi zahrát. No a od té doby, kdy jsem věkově musela odejít ze Záhoří, jsem šla právě do zmiňovaného týmu TJ Hradiště.

Víme, že jsi jedna z nejuniverzálnějších hráček týmu. Je nějaký post, který sis nezkusila? Kde se cítíš nejlépe?

Co se týče postů, tak snad už v žácích jsem byla schopná hrát jakýkoliv post, a tak kromě brány mě dávali kamkoliv, kde to bylo potřeba. Jako brankářka jsem prvně začala působit, když jsem měla střídavé starty za jeden pražský tým, ale nejčastěji jsem nastupovala na kraji zálohy.

Sama se nejlépe cítím na středu zálohy, mám ráda přehled o hře a můžu jí tvořit. Ale je pravda, že mi nevadí žádný post a odehraju vše.

V letošní sezóně jsi absolvovala zápas i v bráně a byla týmu velkou oporou. Jaké jsi měla pocity ze zápasu a proč ses do brány postavila?

Ano byl to zápas proti Blatné, kdy náš tým trápila různá zranění a nemoci a věděla jsem, že nemáme brankářku. Ono v našem týmu se do brány moc holek nehrne. Mně se tam zrovna také nechtělo, protože je to velká zodpovědnost a bojíte se, že když si tam stoupnete, tak budete jen vybírat z brány míče a tým pak na vás bude naštvaný. Přesto jsem tu zodpovědnost vzala na sebe.

Pocity z tohoto zápasu jsem měla úplně úžasné, protože nad prvotním strachem pak převládl adrenalin a myslím si, že jsem holky podržela a měla jsem z toho pak velkou radost. Jediné, co mě v tomto zápase mrzelo byla nechycená penalta. Dokázala jsem vystihnout směr, na míč jsem si pouze sáhla, ale nedokázala ho už vyrazit.

Za svoji kariéru jsi odehrála velké množství zápasů. Na jaký okamžik/zápas nejraději vzpomínáš a proč?

Za nejlepší okamžik/zápas považuji podzimní část roku 2018, kdy na začátku sezóny jsme začali hrát pohár. Nevím, zda to tenkrát trenér myslel vážně anebo si dělal legraci, ale řekl nám, že cíl sezóny je přivést Spartu na Hradiště. Ze začátku jsem to brala jako srandu, ale po našem prvním vyhraném zápase to začala být velká výzva, motivace a takový náš týmový cíl. Zápasy nám vycházely a my se opravdu probojovali až k tomu, že k nám přijede AC Sparta Praha. Už jen to, že přijel jejich autobus, byl pro nás všechny velký zážitek, který pokračoval přes nástup až k samotnému zápasu. Přišlo nás tenkrát podpořit takové množství diváku, že se nemohli ani vejít do našeho malého areálu a i přes ne moc příznivý výsledek si myslím, že jsme neudělali ostudu a jako málo kdo můžeme říct ,, Ano zahráli jsme si proti profesionálním hráčkám".

Kdyby ses měla hodnotit, kde vidíš své nejsilnější a naopak nejslabší stránky?

Tohle je velmi těžká otázka, nemám ráda, když lidé musí hodnotit sami sebe, protože to vidí vždy jinak než ti ostatní. Myslím si ale, že mezi mé silné stránky patří určitě už dříve zmíněná univerzálnost, bojovnost a přehled o hře. Naopak za slabší považuji, že se bojím chodit do soubojů z důvodu dřívějšího zranění.

Pro letošní rok se už na trávník nevrátíte. Máš na závěr našeho rozhovoru nějaký vzkaz pro spoluhráčky?

Holky, važte si svého zdraví, dejte se všechny do pořádku, protože na jaře na ně vlítneme a místo na bedně je naše! :*