TJ Sokol Hradiště 1958 - 2010

Pozn.: Text psaný tímto stylem je převzat z Almanachu k 40. výročí TJ Hradiště.

Úvod

Obsah si neklade za cíl věrně a historicky přesně popsat činnost jednoty za uplynulých pět desítek let.

Zachycuje obecně jednotlivá období tak, aby si pamětníci připomenuli a oživili svoje mládí a mladá generace poznala na jakých základech je budován další rozvoj jednoty. Všem ostatním dává ve známost, že zde pracuje aktivní sportovní klub, který má svou zajímavou minulost, pestrou současnost a smělé plány do budoucnosti.

Jaké byly začátky ?

Se vznikem Československého svazu tělesné výchovy v roce 1957, který navazoval na tradice dobrovolného tělovýchovného hnutí, se zlepšují podmínky pro rozvoj tělocviku, sportu a turistiky. Nastává čas rozvoje sportovních oddílů i v menších obcích. Právě v této době se schází mladí lidé z Hradiště a společně zakládají dne 17. července 1958 Tělovýchovnou jednotu SOKOL Hradiště. Podporu nacházejí na obecním úřadě, u zemědělského družstva a místní národní školy. Vznikají zájmové skupiny fotbalistů, turistů, stolních tenistů a zájemců o sokolské cvičení.

Buduje se intezivně hřiště na kopanou, aby mužstvo fotbalistů mohlo hrát zápasy mistrovské třídy okresu. Staví se první dřevěné kabiny. Všechny oddíly se plně zapojují do soutěží v okrese. Členové pomáhají místnímu družstvu brigádami při sezonních zemědělských pracích - sbírají kamení, ruku k dílu přiloží při žních, ale také při sběru brambor.

Pořádají společné vycházky do přírody za poznání blízkého i vzdáleného okolí a běh kolem Hradiště. Baví se na tanečních zábavách, které také pořádají.

Snahou všech je vybudování vlastní tělocvičny, která by nahradila schůzky a cvičení v hospodských sálech. Když se nedaří tento záměr realizovat začínají se na počátku šedesátýh let stavět za pomoci obecního úřadu a zemědělského družstva kabiny pro fotbalisty s klubovou místností.

Brigádnická pomoc členů jednoty je velkou a vítanou pomocí. Budova je ve velmi krátké době postavena a začíná sloužit potřebám tělovýchovné jednoty.

Elán a aktivita členů přivádí mnoho dalších občanů do jednoty. Jednotlivé oddíly rozšiřují svojí činnost a daří se získat i školní mládež. Největší zájem je však přesto o kopanou a proto se rozšiřuje a zvětšuje hřiště, provádí se úpravy v jeho okolí - jako je sázení stromů, budování laviček pro diváky a celý areál se oplocuje.

70. léta 20. století

Činnost jednoty v sedmdesátých letech ovlivňuje zrušení samostatnosti obce Hradiště, a její začlenění do města Písku. Ruší se obecní úřad i místní národní škola. Začíná ubývat počet členů menších zájmových oddílů, až postupně většina z nich zaniká.

Jinak je tomu u fotbalistů. Družstvo mužů dosahuje několikrát na titul přeborníka okresu a postupuje do krajské soutěže. Vždy však jde pouze o roční působení ve vyšší soutěži s následným sestupem do přeboru okresu. U kopané působí vždy jeden mládežnický celek. Nejdřív družstvo žáků, potom družstvo dorostu tak, jak dospívaly generace dětí z Hradiště.

Činnost jednoty je zajištována za značné pomoci zemědělského družstva, dotacemi od ČSTV, výběrem členských příspěvků, brigádami a pořádáním tanečních zábav.

Družstvo dospělých výhrává naposledy okresní přebor a postupuje do krajské soutěže. Zde se udrží dvě sezony, potom následuje sestup do okresního přeboru a odchod většiny zkušených hráčů. Toto má vliv na výsledky v dalších období a družstvo hraje střed okresního přeboru. V kabinách již nevyhovuje sociální zázemí a brigádnicky je provedena jeho přestavba. Do této přestavby se aktivně zapojují hráči, kteří ukončili svoji sportovní činnost. Jejich zkušenosti využívá jednota při práci s mládežnickými celky. Postupně začínají pracovat i ve výboru jednoty. Na několik sezon se zakláda družstvo starých pánů. Rozvíjí se spolupráce s TJ Kunice a spolkem sportovců z Rakouska.

Třetí desítku let uzavírá vzpomínkový zápas starých pánů s mladšími ročníky.

80. léta 20. století

Velký vliv na práci jednoty v 80. letech má vybudování panelového sídliště za vesnicí - směrem ke střelnici. Do nových bytů se stěhují převážně mladé rodiny s dětmi. Na sídlišti není dostatek ploch pro využití volného času dětí, ale ani dospělých.

Toho využívá jednota a nabízí těmto občanům možnost sportovat. Zakládají se družstva mladších i starších žáků a dorostu. Obnovuje se tradice běhu, tentokrát jako "Běh kolem Hradištského vrchu". Děti z tělovýchovné jednoty se zúčastnují i běhu v okrese - jako jsou např. Běh kolem Ameriky, Běh Pískem, kde získávají pěkná umístění. Kvalita mládežnických celků se stále zlepšuje a najdeme je vždy na předních místech tabulek okresních přeborů.

90. léta 20. století

Při společenských změnách na přelomu 80. a 90. let nastávají změny ve vedení jednoty. Začíná období podstatných změn, kdy se jednota jako jedna z prvních v okrese stává samostatným subjektem. Samostatnost přináší i velkou odpovědnost. Jednota schvaluje stanovy, které otevírají možnosti novým zájemců i novým oddílům, zabývajícími se jinými druhy sportu než jenom kopanou. Ukončujeme členství v ČSTV a přecházíme pod Asociaci tělovýchovných jednot a sportovních klubů. Z minulé doby se přenášejí některé zásadní problémy, mající vliv na činnost jednoty. Nejsou vyřešeny majetkoprávní vztahy k pozemkům, ani k budově kabin. Novým nárokům nevyhovuje ani dosavadní systém kanalizační sítě. Za pomoci ATJSK budujeme biologickou čističku odpadních vod a společně s tím i závlahy hřiště.

Jedním ze zdrojů užitkové vody se stává nově vybudovaná studna, čistička odpadních vod a velkoobjemová nádrž na vodu. Opravuje se původní oplocení areálu jednoty. Na budově je opravena střecha a při této příležitosti se zvažuje, a později i realizuje přestavba půdních prostor na kabiny a další sociální zázemí.Nejen půdní prostory ale později i sklepní jsou takto přestavěny. Velká zátěž na hřiště - veškeré tréninky a o následném víkendu nejedno mistrovské utkaní. Vedlo k vytvoření nových tréninkových ploch. Revitalizací orné půdy u hřiště. Probíhající jako brigáda za účasti členů jednoty.

Mládežnické celky žáků mladších i starších postupují do krajské soutěže. Stejně si vede i družstvo dorostu. Zakládají se dvě družstva přípravky. Kvalita krajské soutěže a dobré výsledky mládežnických družstev přitahují stále nové zájemce. Krajské soutěže kladou stále větší nároky na financování. Již nestačí členské příspěvky, omezené dotace od ATJSK a fotbalového svazu. Je potřeba spolupracovat se stávajícími sponzory a sledovat další, kterým můžeme nabídnout prezentaci firmy v rámci jihočeského regionu. Velkou pomocí jsou i dotace od města Písku, které má zájem udržet v rozvíjející se části Hradiště možnosti sportovního využití pro nové obyvatele tohoto katastrálního území.

Začátky 21. století

Nové století započalo na Hradišti přestavbou bývalé kotelny na víceúčelovou sportovní halu. Její provozování dostala na starost Tělovýchovná jednota Hradiště. Hala sloužila fotbalistům především v zimním období. Příležitosti ke sportování, které skýtala nově vybudovaná tělocvična, využívala i široká veřejnost během celého roku. Po několika letech provozování TJ Hradištěm se hala ukázala být ztrátová. Další provoz by značně zatěžoval rozpočet klubu, a proto se výkonný výbor rozhodl tohoto provozování vzdát k 1.9. 2007. Následně vlastník haly - Město Písek - svěřuje správu objektu do rukou Městských služeb Písek s.r.o.

Bufet, to byla jedna z věcí, která tělovýchovné jednotě dlouho chyběla. Nejprve byla tato služba suplována v malé přistavené stavební buňce. Zázemí a nedostatečný prostor, které buňka nabízela, si žádal bufet nový. Ke stávajícím šatnám byla přistavěna budova nová, která na původní navazovala. V novostavbě nachází své místo kýžený bufet. Další prostory slouží pro umístění sekačky a jiného příslušenství. Zastřešena byla i čistička odpadních vod. Nově vzniknuvší půda byla propojena se starou budovou. Do budoucna se zde počítá s vybudováním kabin. Na stavbě se z velké části podíleli členové jendoty. V bufetu probíhají valné hromady, "dokopné" a jednání výkonného výboru. Provozování bufetu dostala na starost soukromá osoba.

Bolavým místem byl pro jednotu, po řadu let, stav hřiště, který byl přímo tragický. V nejhorších časech připomínalo velké vápno pískoviště. Na stavu hrací plochy se neblaze odrazil rostoucí počet fotbalistů, kteří ji využívali. Potřeba vybudovat hřiště nové či stávající rekonstruovat byla stále citelnější. Výkonný výbor si toho byl dobře vědom a pokoušel se neutěšenou situaci vyřešit.

Zprvu dochází k přeměně přilehlého pole na tréninkovou plochu, které znamená vítané odlehčení pro hriště. Je zřejmé, že se nejedná o řešení definitivní, a proto nadále neutuchají snahy o zásadní změnu hracích podmínek. Během let přichází v úvahu několik variant, avšak většina z nich byla zamítnuta. Nakonec celé snažení vyústilo v jeden možný projekt, a to rekonstrukci stávajícího hřiště. Klub samotný si nemůže dovolit financovat celou přestavbu z vlastních zdrojů. Probíhají dlouhá jednání z městem, které by mohlo projekt uhradit.

V roce 2007 se věci dávají do pohybu. Rekonstrukce hřšitě se pozvolna stává realitou. Stavební práce probíhají od listopadu 2007 do května 2008. Za tu dobu je schrnut a odvozen dosavadní povrch, vyrovnána hrací plocha(převýšení napříč hřiště dosahovalo až 3m!), zbudován dřenážní a zavlažovací systém, navezena nová zemina a proveden travní osev. Nejen hřiště dostálo změn. Výměna oken, rekonstrukce kabin, sprch, schodů do budovy, přístupové cesty a fasády. Zahrádka s pergolou přispěla k příjemnému posezení v letních dnech.

Celý projekt se vyšplhal na částku 9 mil. Na financování se podílelo zejména Město Písek (5 mil.), poté MŠMT, TJ Hradiště a ostatní sponzoři. Stavbu provedla firma KOČÍ a.s. a zčásti také členové jednoty. TJ Hradiště dostává hřiště(vlastnictvníkem je Město Písek), do pronájmu na budoucích 20 let.

Slavnostní den otevíraní zrekonstruovaného hřiště připadl na 3. říjen 2008. Na ještě mladém a řídkém trávníku byl na uvítanou sehrán zápas těch nejmenších hradišťských fotbalistů. Mimořádné události se zúčastnili členové jednoty, zastupci Města Písek a představitelé firmy KOČÍ a.s.

Se zahájením výstavby nového hřiště bylo nutno někde trénovat a odehrát nastávající sezonu domácích zápasů. Tím se pro většinu mužstev stal nově zrekonstruovaný lehkoatletický areál na Dukle. Přestože hrací plocha byla mnohem lepší než na Hradišti, domácí atomosféře se dukelský areál nevyrovnal.

Při více jak jeden a půl sezony trvajícím exilu se roky fungování jednoty zakulatily a dosáhly na úctyhodných 50 let od jejího založení. Žádné velké oslavy se ale nekonaly. Asi právě kvůli absenci domácího hřiště. A tím způsobené rozvrácenosti klubu. Malá připomínka proběhla jen na "dokopné" mužů, ke které byl přizván i jeden ze zakladatelů jednoty.

Návrat na nové hřiště trval dlouho, ale čekání jistě stálo za to. Kdysi patřilo hřiště na Hradišti k těm horším, ne-li nejhorším v kraji. Teď tomu je přesně naopak.