Michaela Sitterová

Popíšeš nám Tvé fotbalové začátky?

Už odmalička jsem si raději hrála s míčem než s panenkami. Nejdříve jsem si kopala do míče se svým bratrancem, který teď hraje fotbal za FC Písek, a poté hlavně s taťkou, který mě k fotbalu v podstatě přivedl. Když jsme pak jednoho dne jeli s rodiči z nákupu, tak jsme uviděli letáček na nábor malých fotbalistů (kluků i holek) do fotbalového klubu TJ Hradiště. Tak jsem to zkusila. Mamce se to sice ze začátku moc nelíbilo, že bude její dcera hrát fotbal, ale když mě pak viděla, jak mě to baví, a že mi to docela jde a chválí mě i trenér, tak souhlasila. Začala jsem tedy nejprve hrát společně s kluky a mezi mé první trenéry patřil v píseckém fotbalu všem známý Vráťa Peklo, na jehož trénování velmi ráda vzpomínám. Hodně mě toho naučil. Fotbal hraji od svých 7 let a v 9 letech jsem začala hrát i za dívčí fotbalový tým Slavia Praha, kde jsem měla 5 let střídavý start. Potom jsem hrála na Hradišti s kluky do starších žáků, tj. do mých 16 let. Následně jsem přešla do ženského fotbalového týmu TJ Hradiště, odkud jsem na rok a půl přestoupila do juniorek AC Sparta Praha. V současné době opět působím v ženském týmu TJ Hradiště, kde hraji moc ráda.

Zkoušela jsi i jiné sporty?

Ze začátku jsem dva roky společně s fotbalem hrála florbal, který mě také dost bavil, ale fotbal zvítězil.

Na jakých pozicích v zápasech nastupuješ, na které se cítíš nejlépe a proč?

Na Hradišti nyní nastupuji jako střední obránce, nebo-li stoper, a občas i jako střední záložník, avšak ve Spartě jsem vždy hrála jen středního obránce. Baví mě obě pozice, i když více asi střední záložník, protože můžu útočit a bránit zároveň.

Rok a půl jsi působila v 1. lize dorostenek v týmu AC Sparta Praha. Jak k tomuto přestupu došlo?

V poháru FAČR v roce 2018 jsme se dostaly s ženským fotbalovým týmem Hradiště až do 3.kola, ve kterém jsme nastoupily proti jednomu z nejlepších družstev v ženském fotbalu u nás, proti prvoligovému týmu žen AC Sparta Praha A. Tento zápas jsme sice prohrály vysoko 0:19, ale hádám, že jsem trenéry Sparty Praha musela svou hrou zaujmout, anebo mě již sledovali i předtím v jiných zápasech, protože po skončení zápasu chtěli po trenérovi kontakt na mě. Ještě ten večer mi pak volal manažer Sparty Praha, že by chtěli, abych za ně začala hrát. Tak se poté i stalo a začátkem roku 2019 jsem přestoupila mezi prvoligové juniorky AC Sparta Praha, se kterými jsme v té sezoně získaly titul. Byl to krásný zážitek.

Byl v dresu Sparty zápas, který si pamatuješ nebo byl pro tebe něčím výjimečný?

To bude asi zápas, který jsme hrály ve Slaném proti Slovácku o 1. místo na WFC International Cupu, který po remízovém stavu 1:1 šel do penalt. Ty jsme vyhrály a získaly zlato. Dodnes si pamatuji naši velkou radost z tohoto vítězství.

Letos ses opět vrátila do dresu TJ Hradiště. Co tě k tomuto rozhodnutí vedlo?

Vzhledem k tomu, že jsem již tento rok nemohla hrát za juniorky Sparty A (protože mi bylo 18 let), hrála bych za ženský tým Sparty B, se kterým jsem nebyla na společném soustředění a většině trénincích, kvůli mému zranění kolene. Tým žen Sparty B má velmi široký kádr hráček a po mém tréninkovém výpadku by bylo velmi těžké se prosadit do základní sestavy. Dojíždění do Prahy na večerní tréninky 3 x týdně a na víkendové zápasy je časově náročné, a i díky koronavirové krizi bych neměla možnost, jak se dostat večer z Prahy domů. Zároveň jsem nyní v maturitním ročníku a budu potřebovat více času na učení. Ženskému týmu Hradiště se v uplynulé sezoně opět dařilo a já hlavně chtěla hrát fotbal, a ne sedět na lavičce náhradníků Sparty, tak jsem se domluvila, že tento rok budu hrát s holkami z Hradiště.

Jaké jsou tvé osobní cíle v rámci fotbalové kariéry?

Určitě bych ráda hrála v 1. lize nebo kdyby se poštěstilo, tak i někde v zahraničí. I když to si myslím, že je spíše sen, než realita. Ale ať už skončím kdekoliv, tak pro mě bude hlavní, že budu hrát fotbal a budu dělat to, co mě baví.

Pro letošní rok se už na trávník nevrátíte. Máš na závěr našeho rozhovoru nějaký vzkaz pro spoluhráčky?

Už se na Vás holky všechny moc těším, až se zase sejdeme na společných trénincích a společně zabojujeme v dalších zápasech o co nejvíce bodů, abychom poposkočily v tabulce o nějaké to místo dopředu.